Když jsem recenzoval Left 4 Dead (9/10), bylo mi od začátku jasné, že půjde o vyjímečnou hru. Atmosféra, herní mechanismy, kooperace, umělá inteligence nebo tzv. systém Director (který řídí celé to představení) se postaraly o jednu z nejlepších her loňského roku (3D akcí určitě). L4D nastartovalo novou vlnu her. Her, kde singleplayer ba dokonce i klasický multiplayer hrají druhé housle. Kooperativní režim hry se stal hitem. Dnes prakticky každá nově ohlášená 3D akce nabízí určitou variantu kooperace, která provede hráče singleplayerovou kampaní po boku svých přátel. Killing Floor patří mezi ně.

Na internetu jsem četl prohlášení tvůrců z Tripwire Interactive, abychom Killing Floor s Left 4 Dead nesrovnávali, protože se jedná o zcela odlišné tituly. Bohužel, to se mi právě nedaří a KF s L4D srovnat musím. Už jenom proto, že tvůrci se ohánějí slovy atmosféra, napětí a kooperace. Po pár hodinách strávených pobíháním po anonymních levelech, střílením stovek tupých mutantů a “kooperováním” s ostatními hráči si nejsem tak jistý, jestli si tvůrci Red Orchestry nevzali příliš velké sousto.

Atmosféra - hledám, šátrám, pátrám, ale nemohu ji nikde najít. Už jsem zkusil úplně všechno, vohulit zvuky na max, vohulit hudbu na max, ale ne a ne se leknout. Natož pocítit atmosféru nepovedených experimentů na lidech, kteří se nešťastným způsobem změnili v monstra. Nějaký příběh v textové podobě by sice byl, ale kdo prosím vás v 3D akci čte nějaké bláboly o experimentech na lidech, když stejně 100% času bude držet levé tlačítko myši? V tomto ohledu L4D vítězí na plné čáře a už jen díky povedenému úvodnímu intru má člověk husí kůži na zádech.

Náplň hry - ve hře je několik levelů, které můžete libovolně hrát. Žádná kampaň jako v L4D. Začnete s pistolkou a během několika vln zombíků se musíte prostřílet až k závěrečnému bossovi. Po každé vlně máte určitý čas na doběhnutí k obchodníkovi, který vám za vystřílené peníze poskytne zbraně a neprůstřelnou vestu. A tak to jde pořád dokolečka, stále na té samé mapě, drtíte jednu vlnu zmutovaných lidí za druhou, až dosáhnete nápisu Survived. Nic moc což? Já bych to nazval stereotypem na druhou. Ale nebudu předbíhat.

Kooperace - když zemřete, musíte čekat, až někdo dokončí právě probíhající vlnu útoku a znovu se dostanete do hry. Proto je dobré mezi sebou kooperovat. Jenže v Killing Floor kooperace znamená dobře mířit, sem tam někoho částečně uzdravit, hodit prašule na zem a zase střílet. Nehledě na to, že uzdravovací injekci má každý při ruce a navíc se obnovuje! To je obrovská chyba, protože medicova úloha tak ztrácí na důležitosti. Sice je fajn, když vás někdo uzdraví, ale nemáte ten pocit, že by vám tím zachránil život jako v L4D.

Třídy a perky - perky jsou vlastně speciální schopnosti, které má každá z tříd. Můžete být medic, specialista na podporu, elitní komando, ostrostřelec, plamenometčík nebo berserker. Jakkoliv to může znít zajímavě, praktický dopad na hru to má minimální. Tím jak plníte různé úkoly (udělej 30 headshotů kulometem, způsob takovej a makovej damage touhle zbraní atd.) si zvyšujete úroveň svých dovedností pro každou třídu zvlášť. Nic víc. Celé to vede k tomu, že si oblíbíte nějaký styl boje s určitou zbraní a levelujete. Za to se vám dostává různých výhod jako zvýšené poškození brokovnicí, levnější nákup zbraní nebo třeba lepší viditelnost nepřátel, kteří jsou “neviditelnění”. Popravdě řečeno, celé to působí dost lacině a při hře to není vůbec vidět. Jedná se tak pouze o vylepšení papírových statistik hala bala RPG prvky. Přijde vám zábavné, když nepřítele sejmete s 30% přesností, účinností, nebo když ho uvidíte už z 8mi metrové vzdálenosti namísto 4metrové? Mně tedy ne.

Nepřátelé - zvracející tlusťoch (Boomer), uřvaná holka, neviditelná prsatice, nebo hovado s kulometem a raketometem na ruce? Stejně to musíte zabít všechno a je úplně jedno jak. Srovnání v případě tlusťocha s L4D je na místě. Ovšem L4D má jednu výhodu - když vás tlusťoch pozvrací, přiláká tak další zombíky na svojí oběť. V KF vás jeho zvratky pouze zraní a dočasně oslepí. Tlusťoch v KF tak působí velice směšně a jeho nebezpečnost pro vaše zdravé se rovná bodnutí komára. Uřvaná holka má podle tvůrců ničit granáty a vystřelené rakety. Popravdě řečeno, v té vřavě vám to bude úplně jedno a něco jako taktika zde nehledejte. Budete střílet vším, co najdete po kapsách.

Arzenál - nože, sekery, mačety, motorová pila, pistole, samopal, granáty, kuše, raketomet, brokovnice, puška, plamenomet a to by stačilo. O smrtící nástroje tedy není nouze. Jejich zpracování je povedené. Jediné omezení jejich použití tkví v hmotnostním limitu 15 kg. Je nutné si rozmyslet, kterou primární a sekundární zbraň zvolíte. Pistole mají výhodu v zabudované baterce, která produkuje dosti mizerně zpracovaný kužel světla - takže to zase takový výhra není.

Umělá inteligence - nějak jsem si jí nevšiml. Mutanti se prostě narodí někde za rohem a začnou útočit hlava ne hlava na všechno, co útočí na ně. Ve hře jsem nezažil jedinou situaci, která by vedla k vyslovení věty: “To jsem nečekal.” S tím také souvisí level design, který svou nápaditostí připomíná 3D akce z let 1978-1999.

Level design - k dispozici máte větší levely, které nabízí nepřeberné možnosti krytí, taktizování…ne kecám, nenabízí nic krom nějaké plochy s pár objekty. K čemu je dobré, že můžete dočasně zavařit dřevěné dveře (pěkná kravina, což?), když zombíci do nich stejně tupě buší jak stádo a časem je prolomí? Kde je autory avizované vytváření vlastních koridorů pro zombíky (pastí), jejich směrování kam chcete a třeba nějaká výhoda v podobě odstřelovacích otvorů ve dveřích či zdích? Uzavření dveří zombíky pouze pozdrrží, což je v náporu stovky nepřátel docela fajn, ale já jsem očekával něco víc, něco revolučního. Všechny levely také působí velice plochým dojmem. Nenabízí takticky výhodná místa a nakonec každá hra dopadne tak, že se hráči zakempují na jednom místě a postupně likvidují tuny nepřátel. A představte si, že tohle absolvujete 7x během jednoho levelu. Dokolečka dokola. Žádný progres kampaněmi jako v L4D.

Závěr - jsem zklamán. Jsem více než zklamán. Jsem konsternován a naštván zároveň. Tripwire Interactive vzali modifikaci pro UT2004 (ano, Unreal engine 2.5 zůstal a působí zaprášeným dojmem), trošku jí “okořenili” a nabídli za peníz (15 Euro na Steamu). A já se ptám proč? Chtěli se snad svést na vlně L4D mánie, získat respekt, slávu nebo potřebují finance na očekávané pokračování Rudého Orhestru? Nejspíš všechno dohromady. Ale neházejme flintu do žita, tohle není recenze. Kdo ví, třeba nový obsah, chystané updaty a delší čas s KF hratelnost oživí a začne mě to bavit. Zatím to ale vypadá, že Killing Floor nebude patřit do mého žebříčku her s nápisem “dobrá koupě”, milé Doupě.

Recenze na Doupěti (7/10)

Slideshow galerie 42 screenshotů