Lovit divokou zvěř není snadné. Je potřeba brzo vstávat, pomalu se prodírat lesem, hledat stopy zvěře, číhat, vábit, čekat a zase čekat. Po dlouhých hodinách se vyskytne jediná šance a vy ji musíte bezpodmínečně využít, jinak vaše čekání přijde vniveč. Když se k tomu přidá mizerné počasí, brzy vám dojde, že tohle není zábava pro každého. Naštěstí i počítačové hry mají mezi sebou zástupce, kteří se snaží simulovat život lovce jak jen to jde. A The Hunter patří k těm nejlepším.

V Americe velice populární série Deer Hunter má vážného konkurenta. V Evropě hry s loveckou tématikou zrovna dvakrát nefrčí, ale v případě Huntera doporučuji všem, aby si těch pár volných hodin našli a vyzkoušeli ho. Základní verze je totiž zdarma a dovoluje vám lovit jeden typ zvěře s jedním typem zbraně. Může se to zdát málo, ale k načichnutí výjímečné atmosféře této hry to bohatě stačí. Nebudu nijak zakrývat fakt, že k vyzkoušení mě přivedlo povedené zpracování herního prostředí. Obrázky a videa ze hry vypadaly příliš lákavě na to, abych Huntera nechal být. Když poprvé vstoupíte na rozlehlý zalesněný ostrov, nebudete věřit vlastním očím. Hunter využívající Avalanche 2.0 engine (Just Cause 2) zpracovává lesní prostředí tak, jak jste ho dosud ještě neviděli. Prales z Crysis proti němu vypadá jako chudý příbuzný.

Les v Hunterovi je zpracován neuvěřitelně detailně. Rozmanité druhy stromů s rozdílnou výškou, šířkou a stavbou koruny. Travnaté louky, mechy, květiny, poletující ptáci a motýli celému prostředí přidávají na věrohodnosti. Les nevypadá chudě a sterilně jako v ostatních hrách. Po zemi se povalují klacky, ulomené větve či popadané stromy. Když si k tomu přidáte 24 hodinový denní režim, dynamické střídání světla a stínů, měnící se počasí včetně sílícího větru, dokonale zpracovaný východ a západ slunce, nebudete litovat jediné minuty v tomto překrásném prostředí. Celá tahle nádhera je také špičkově ozvučena. Ambientní šustění korun stromů ve větru, cvrdlikání lučních koníků, zpívající ptáci, praskání větviček pod nohama. Balzám pro uši. A to nejlepší vás teprve čeká.

Když jsem poprvé vstoupil do světa Huntera, neměl jsem o lovení zvěře ani potuchy. Na zádech zbraň, v kapse vábničku, za pasem dalekohled a v ruce zvláštní zářizení kombinují GPS a stopovací pomůcku. Po půl hodině kochání se přírodou jsem zaslehl troubení jelena. Mrknul jsem na HuntersMate a zjistil jsem, že zvuk vychází z 1 km vzdáleného údolí. Kromě toho tahle elektronická pomůcka dokáže určit o jaký typ zvěře se jedná, jeho pohlaví, přibližný směr pohybu a jeho rychlost. V případě, že se vydáte po stopách tohoto zvuku, budete odkázáni na přibližný směr pohybu stopované zvěře. K získání přesnější polohy je potřeba najít tři stopy. Ty mohou tvořit trus, stopy jako takové nebo krev. Aby stopování nebylo příliš obtížné, jsou všechny stopy označeny červenou září, která je vidět i z větší vzdálenosti. Jinak by to bylo prakticky nemožné.

Vydal jsem se tedy po směru zvuku. Abych se na místo dostal včas, vyrazil jsem poklusem. Zrychlený pohyb v těžkém terénu ovšem není možný donekonečna a po pár desítkách metrů jsem byl značně udýchaný. Krokem jsem tedy dorazil na místo. Rozlehlé údolí s přístupovou cestou nabízelo hned několik možností pro krytí. Tou nejjednodušší byl posed s přehledným rozhledem po širokém okolí. Vylezl jsem nahoru, začal vábit a čekal. Pět minut, deset minut, nic. Po čtvrt hodince jsem zaslechl to samé volání o 150 metrů dál. Slezl jsem z posedu a poklusem vyrazil vpřed. To byla chyba. Praskající větvičky a šustění listí mě prozradilo. Jelen byl pryč.

Po této zkušenosti mi bylo jasné, že k ulovení zvěře je v Hunterovi potřeba vyjímečná dávka trpělivosti. Postupem času jsem zjistil, že k mému prozrazení stačí i špatné přiblížení ke zvířeti po větru. Ve hře hraje roli i váš pach. Neuvěřitelné. Po dvou hodinách se mi konečně plazením podařilo dostat ke zvířeti na dostřel. Zamířil jsem, nadechl se pro uklidnění mušky a vystřelil. Bohužel neznalost zvířecí anatomie vedla k pouhému zranění zvířete, které následně zmizelo hluboko v lese. V rámci loveckého kodexu je potřeba postřelenou zvěř vystopovat a samozřejmě co nejrychleji zabít, aby se netrápilo. To mi trvalo téměř další hodinu. Po úspěšném zabití je potřeba zvíře najít. To se může zdát jako primitivní, ale není. V případě zastřelení na vzdálenost 150 m přes údolí není jednoduché mrtvé zvíře ve vysoké trávě dohledat. Po nalezení se objeví tabulka s údaji o zvířeti. Na jakou vzdálenost bylo zabito, kolik váží kilo a jak přesný zásah to byl. Po třech hodinách virtuálního špacírování jsem to dokázal. Skolil jsem prvního jelena.

Nezmínil jsem se ještě o zvěři jako takové. Opět smekám. Animace a jejich chování je nevídaně věrné. Je pravda, že chování divoké zvěře znám pouze z Discovery Channelu a zoo, ale k postřehnutí jejich vyjímečného zpracování to stačí. Pohybují se buď jednotlivě, nebo ve skupinách. Můžete tak narazit na celou rodinku. Často jsem se kochal pouhým sledováním jejich putováním lesem. Úžasný pohled. A Hunter toho nabízí ještě víc. Za tří, šesti nebo dvanácti měsíční ($15, $27, $45) poplatek se stáváte hajným ve vlastním rajónu. Získáte lovecký lístek a povolení střílet další druhy zvěře, neomezeně nábojů a tři nové lovecké zbraně. Kromě toho můžete za herní peníze nakoupit lepší výbavu, další zbraně a oblečení. Celé vaše lovecké snažení dostává spád díky misím, které vám zadává šéf celého revíru. Nevýhodou  je nutnost internetového připojení. Díky němu máte ale přehled o vašich úspěších, můžete nahlédnout do statistik, komunikovat s ostatními lovci, nakupovat v obchodě, vystavovat své trofeje a zúčastňovat se pravidelných soutěží a loveckých turnajů. Lákavé.

Po stáhnutí základního klienta (http://www.thehunter.com/pub/client.php) (440MB) se vám dotáhne zbytek hry a díky pravidelným updatům se čas od času ve vašem revíru objeví nový zvířecí přírůstek. Postupného vylepšení doznává také technické zpracování a jsou dostraňovány některé přežívající bugy. The Hunter je po všech stránkách vynikající záležitost. Kdo nevyzkoušel, nepochopí. Čas od času si do lesů může vyrazit každý. Odpočinek a zábava už u základní verze hry je zaručena. Žádný stres, zběsilé pobíhání a střílení. Jenom kochání se přírodou a jedna přesná rána.

Pokud nemáte lovecký průkaz, desítky hodin času, nechcete zmoknout a střílení z opravdové pušky vám činí potíže, nezoufejte. The Hunter je virtuální alternativou tak povedenou, že si jeho hraním mohou krátit čas i ne/zaujatí lovci v pohodlí domácího krbu.

Homepage: http://www.thehunter.com/

Videa ze hry: http://www.thehunter.com/pub/video.php

Galerie 51 obrázků ve vysoké kvalitě