Každému z nás se někdy stalo, že hru, která se z počátku jevila jako perfektní zábava, nedohrál. Důvodů proč se tak stane může být hned několik. Sestavil jsem proto pár bodů, které když budeme dodržovat, s trochou štěstí nám zpříjemní hraní her. Vycházel jsem z vlastních zkušeností a proto tento „návod“ nemusí vyhovovat každému.

Základem klidného a pohodlného hraní je plynulá hratelnost. Pokud je hratelnost narušena, může nás hra přestat z ničehonic bavit. A to často nemusí být problém hry samotné. Někdy může být chyba také na naší straně, ačkoliv si to neuvědomujeme. Pojďme se tedy podívat, jak můžeme předejít hernímu stereotypu či zádrhelu a v klidu si naší vyvolenou hru dohrát.

1. Vybírejte moudře

   

   Může se to zdát jako samozřejmost, ale výběr hry je zásadní. Neznám snad žádného hráče, kterého by bavily všechny herní žánry. Proto je výběr žánru a jeho bližšího zařazení klíčový. Jestliže holdujete výhradně 3D akcím a závodním hrám jako já, pak si asi těžko užijete zábavu u real-time strategií nebo adventur. Nemá cenu to lámat přes koleno. Moc dobře vím, že bych se nějak bavil také u jiných žánrů, ale nebylo by to ono. Hrát všechno za každou cenu jenom proto, že je to dobré, je nejenom časově náročné. Osobně si vybírám jen ty hry, které jsou v daném žánru něčím vyjímečné a herní veřejností oceňované. Ať se jedná o kvalitní příběh či bezkonkurenční zpracování, vybírám si pečlivě. Ale ani kvalita hry není zárukou zábavy. Pokud vám třeba nesedne prostředí Bioshocku, těžko vás někdo přesvědčí o kvalitách této hry. Zkrátka a dobře, výběr žánru a jeho bližší zařazení (historická / sci-fi FPS atd.) je klíčové.
   Hrejte co vám sedí!

2. Difficulty settings

   

   Neznám horší situaci, než když v půlce hry zjistíte, že se přes daný level zkrátka nedostanete. Použití cheatů zavrhuji a vždy se snažím dohrát hru poctivou cestou. Když je ale boss či závod tuhý jak veka, nedá se nic dělat. Těmto situacím je možné předejít rozumnou volbou obtížnosti, pokud to hra umožňuje. Zlatá střední cesta v podobě normální obtížnosti bývá z pravidla ideální volbou. Jen zřídka se stává, že i střední obtížnost dokáže potrápit více než čekáme. Z poslední doby mohu snad připomenout bizarní 3D akci Zeno Clash, která byla pro mnohé náročnou i na nejnižší obtížnost díky specifickému bojovému stylu . Na nejvyšší obtížnost se raději zaměřte až po zvládnutí té předchozí. U některých her se objevuje možnost měnit obtížnost během hraní či před určitou misí.
   Nedávejte si zbytečně veliké nároky!

3. Save game, save the world

   

   Ruku v ruce s volbou obtížnosti jde ukládání pozic. Pokud hra nedisponuje mnou neoblíbeným systémem checkpointů, jsme to právě my, kdo rozhoduje o pokračování ve hře. Vzpomínám si, jak jsem kdysi Half-Life procházel prakticky s pouhým využíváním quick-savu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v kritickou chvíli kviksejfnul tak hloupě, že nebylo možné dále pokračovat. Okamžitě v momentě quick-load jsem zemřel. A normální save jsem měl několik desítek minut zpátky. Opakované hraní stejné úrovně, kterou už jste předtím prošli, je frustrující.
   Nezapomínejte na pravidelné savování!
   

4. Chuť a nálada

   

   Někdy se mi stává, že i nejoblíbenější hra mi nemá co nabídnout a nebaví mě. Pravda je ovšem taková, že v danou chvíli na hraní her nemám chuť. Stejně jako když člověk nemá chuť na zmrzlinu, tak si jí nebude kupovat jenom proto, že je horko. Hraní her má svůj důvod. Člověk si potřebuje odpočinout, nebo jak se říká - vypnout. Pravidelné hraní her se stává nedílnou součástí našeho života a pokud v našem herním režimu nastane nějaká změna, může to ovlivnit chuť do hraní. Nejlépe se mi hraje po práci či tréninku. Vím, že mám tzv. splněno a mohu si tedy oddáchnout u činnosti, která mě baví. Ovšem když každodenní rituál něco naruší, může to mít neblahý vliv na hraní. Pokud se tak stane, jděte si raději zasportovat, do kina nebo vyražte s přáteli do hospody.
   Nenuťte se do hraní, když nemáte náladu nebo chuť!
   

5. Ministerstvo špílování her varuje, nadměrné hraní škodí zdraví

   

   Tato situace perfektně doplňuje tu předchozí. Jak se říká, s chutí roste apetit. Ale čeho je moc, toho je příliš. Člověk se přejí i té nejdelikátnější dobroty. Nehledě na to, že po několika hodinách u počítače je tělo v dezolátním stavu. V mém případě se dokonce bolest zad dostavuje již po 2 hodinách. A to mám kvalitní křeslo! Předlouhé hraní bez pauz má za následek hned několik nepříjemných stavů. Bolest zad, zápěstí, únava očí a jiné zdravotní peripetie. Následkem ztrácíme chuť do hraní a ztrátu koncentrace. Díky tomu se nám nedaří splnit i ty nejjednoduší úlohy. To se mi stává především u závodních her. Opakuji závod snad desetkrát a nakonec se mi ho podaří vyhrát druhý den napoprvé.
   Hrajte méně ale intenzivně!
   

6. Kdy přestat?

   

   Víte kdy je čas přestat hrát? Až vás to přestane bavit, říkáte si? Špatně. Nejlepší je přestat hrát v tom nejlepším, před dalším závodem či misí. Člověk má tak chuť do opětovného hraní a těší se, co bude následovat. Naopak v případě vypnutí hry u zákysu se k dalšímu hraní vracíme neradi, protože už víme, co nás čeká. Není nic horšího, než vypínat hru až když už jste otrávení. Pokud nemáte dostatek času jako já, určete si cíl. Dejte si dvě-tři mise, pár závodů a konec. Další den je taky den.
   Přestaňte hrát v tom nejlepším!
   

7. Mnoho her pro nic

   

   Tento bod se mi nedaří dodržovat prakticky neustále. Vždycky když se pustím do nějaké hry, objeví se další, kterou bych chtěl zkusit. Tak jí zkusím a objeví se zase jiná. Dnešní trh je zavalen tunami her, které nestojí ani za pohled na krabičku, ale některé prostě nemůžete nevyzkoušet. Zkoušení her je ošemetná záležitost, protože zdržuje od dohrávání her již rozehraných. Pak se stane, že mám v poličce zaprášených několik krabiček s tutovými hity, ale jaksi se k nim ne a ne dostat. Dohrání hry je v mém případě reálné pouze tehdy, pokud se zaměřím výhradně na jednu. O tom, že rozehrání několika her najednou je hotové peklo, nemusím ani mluvit. K tomu si připočtěme online 3D akce jako Left 4 Dead nebo Team Fortress 2 a máme jasno. Singleplayerové hraní je v poslední době jakousi povinností z nutnosti, ale stojí za to.
   Nerozehrávejte ale dohrávejte!

Pokud vám hraní her či konktrétního titulu činí potíže i přes dodržování následujících tipů, pak je chyba nejspíš na straně hry. Neexistuje recept na ideální hru, která bude bavit všechny. Ani na hru, která nás bude bavit pokaždé, když jí pustíme. Hraní her by mělo být především o upřímné zábavě bez přetvářek. Nestyďte se vypnout a smazat hru, pokud vás nechytne. Stává se tak i u těch nejznámějších titulů. Pusťte je z hlavy a jděte dál. Hlavu vám za to nikdo neutrhne. Dohrání hry není povinnost, ale výzva, lákadlo, cíl. Pravda ovšem je, že není lepšího pocitu, než když dohrajete hru, smažete ji z disku a založíte do poličky mezi ostatní. Pak už jenom sem tam mrknete na její krabičku a možná se i usmějete. A tak by to mělo být.